V článku je uveden výčet nejčastěji se vyskytujících plžů a možnosti ochrany proti nim.

Boj se slimáky na zahradě

Na zahradě se lze setkat s celou řadou plžů, všichni patří do skupiny plicnatých. K pohybu jim slouží svalnatá noha, pomocí které se za vylučování slizu pohybují. Daleko snazší je po ně pohyb za vlhka, proto také jsou aktivní převážně v noci, během deště a po něm. Plži jsou hermafrodité, tzn. Každý jedinec je oboupohlavný, nicméně kladení vajíček předchází páření s jiným jedincem. K příjmu potravy využívají radulu, což je jazyk pilníkovitého povrchu kterým si v podstatě potravu strouhají. Vyhledávají jemná a poškozená pletiva rostlin. Někteří plži pomáhají rozkládat odumřelé části rostlin a na pěstovaných rostlinách se živí pouze příležitostně, jiní jsou schopni populační exploze a v pro ně příznivých podmínkách silně ohrozit úrodu.

Výčet plžů se kterými se lze na zahradě setkat

Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) Je známým, poměrně velkým plžem s pravotočivou ulitou, hojným především na vápnitém podloží. V podstatě všechny ulitnaté druhy plžů jsou vázány na alespoň z části alkalické půdy. Přestože je hlemýžď poměrně rozšířeným, není považován za velkého škůdce protože kulturní rostliny prvoplánově nevyhledává.

Slimáček polní (Deroceras agreste), tento menší druh je často vídaným druhem na rozmanitých druzích zeleniny, nicméně vzhledem k své velikosti toho není schopen příliš poškodit.  Opačná situace nastává, pokud se nám dostane do jahod nebo k mladým rostlinkám. Na vzrostlé zelenině působí spíše neesteticky, nejvíce pokud se nám dostane do kuchyně společně s listy salátu.

Plzák španělský (Arion lusitanicus) je v posledních letech velmi rozšířeným plžem, který je schopen napáchat značné škody. Jistě každý zahrádkář pozná tohoto oranžovohnědého slimáka s velkým apetitem a rozmnožovacím potenciálem.

Možnosti ochrany rostlin před plži

• Přirození antagonisté plžů

Přirozených nepřátel plžů je poměrně široké spektrum, které se v nedávné minulosti začalo zužovat používáním granulovaných chemických přípravků proti plžům. Obratlovci kteří otráveného plže pozřeli se tímto sami přiotrávili. Výsledkem je to, že se někteří predátoři začali plžům raději vyhýbat. Z obratlovců si na plžích pochutnávají kachny, hrabaví ptáci, ježci, krtci. Na vajíčkách a larvách plžů se pasou větší druhy střevlíků, na dospělcích pak parazitují některé druhy háďátek a masařek.

• Pasivní metody

Jsou poměrně šetrné k životnímu prostředí, spočívají v navozování pro plže nepříznivých podmínek. První z možností je eliminace míst, které jsou vhodné k jejich úkrytu. Význam má v tomto případě sečení trávy, neponechávání mulče v blízkosti záhonu. Rovněž odstraňování předmětů, pod které by se plži mohli ukrýt (dřevo, kamení). Další možností je budování oplůtků kolem záhonu, přes jehož hranu plzák nepřeleze. Jelikož plzáci milují vlhké prostředí lze jejich výskyt omezit čašováním zálivky na dopolední hodiny místo večerních. Rovněž udržování rovného povrchu bez hrud sníží možnost úkrytu. Marnou se stává snaha udržet plže pod škodlivým prahem tam, kde je v blízkosti pozemku neudržovaná zahrada, která je pro plže rájem.

• Aktivní metody

Je potřeba začít uplatňovat pokud máme vysety či vysázeny mladé rostlinky, které mohou být plzáky snadno zlikvidovány, a zároveň zjišťujeme jejich počínající výskyt. Na malých plochách je reálná likvidace jednotlivých exemplářů jejich sběrem či nastražováním pastí, které lze zakoupit  zde . V případě výskytu hlemýždě zpravidla stačí jej přenést na jiné místo. Na větších plochách, či v ohrožených místech (pařeniště, truhlíky) je nutná aplikace moluskocidů, jak se látky používané proti plžům odborně nazývají. Granulované moluskocidy lze aplikovat rozhozem přímo na půdní povrch, nebo v případě časté zálivky je lepší špetku granulí umístit na víčko od hořčice a to pokaždé před zálivkou dát bokem. Na trhu je dostatek kvalitních moluskocidů šetrných k životnímu prostředí a přitom pro plzáky atraktivních. Širokou paletu doporučených přípravků naleznete zde.