Saví škůdci na zahradě jsou problémem, o kterém článek pojednává, stejně jako o možnostech jeho řešení.

 Známí škůdci: molice, mšice a svilušky

 Tito škůdci rostlin jsou společně charakterističtí tím, že škodí sáním na mladých částech rostlin. Jsou poměrně malí, jednotlivec nepůsobí velkou škodu přímo, avšak jejich schopnost k rozmnožování je obrovská. Vytvářejí kolonie o mnoha jedincích a společně jsou schopni silně poškodit napadenou rostlinu. Kromě přímého poškození které mohou způsobit jsou mnohdy přenašeči virových onemocnění, nichž některá jsou poměrně závažná. Mšice a molice sají z rostlin šťávu ze které přijímají bílkoviny, avšak cukry nezužitkovávají a vylučují je ze svého těla na povrch rostlin. Zde porůstají černěmi, což jsou houbové choroby způsobující černání povrchu rostlin, a nebo jsou vyloučené cukry v případě mšic vyhledávanou potravou mravenců a jiného hmyzu. Používání neselektivních (Hubících široký okruh živých organizmů) přípravků není na venkovních plochách dlouhodobým řešením, spíše naopak, tím že si společně se škůdcem zlikvidujeme i užitečné organizmy docílíme toho, že další výskyt bude masivnější a odolnější proti použitým chemikáliím.

 Molice

Jsou úpornými teplomilnými škůdci zejména ve skleníku, avšak v posledních letech se pravidelně vyskytují i na polních plodinách. Molice procházejí vývojem vajíčko- larva-upárium- dospělec. V našich podmínkách se můžeme sekat s několika druhy molic.

• Molice skleníková – Trialeurodes vaporariorum
• Molic bavlníková – Bemisia tabaci

 První dva druhy nalezneme převážně ve skleníku, parazitují nejvíce na okurkách, rajčatech, a lilcích. Molice přenášejí virózy, přičemž Molice bavlníková přenáší  více než 25 viróz. Oba druhy u nás přezimují jen v uzavřených prostorách.

• Molice vlaštovičníková – Aulerodes proletella

 Je škůdcem košťálové zeleniny, nejvíce napadá růžičkovou kapustu, květák, brokolici.

 Ochrana před molicemi

Skleníky jsou příhodným útočištěm molic, zejména proto, že se v nich pěstují neustále stejné rostliny. Význam zde má odstraňování a pálení rostlinných zbytků na konci vegetace a desinsekce v zimě. Do skleníku se z okolního prostředí obtížně ostávají přirození nepřátelé molic, avšak význam zde má aplikace komerčně produkovaných boagens.

Venkovní plochy jsou zpravidla obsazeny pestřejší druhovou skladbou přirozených nepřátel.

Pro skleníky a uzavřené plochy lze využít razantnější přípravky s déletrvajícím účinkem, např. zde.

Doporučení k aplikaci insekticidu u molic

Molice jsou úpornými škůdci zejména proto, že jsou rychle  schopny vyvinout rezistentní populaci k používanému insekticidu. Proto je zde potřeba používané přípravky střídat.

Vzhledem k tomu že jejich pokožka obsahuje velké množství vosku, je potřeba používat společně s chemickým přípravkem smáčedlo.

Mšice

Na mšice existuje dvojí pohled. Jednak jsou úporným škůdcem, který může přenášet řadu virových chorob a jednak jsou užitečné, neboť mšicemi vylučovaná medovice je vyhledávána včelami, tvoří jejich potravu a je podstatnou částí lesních medů. Samozřejmě existuje velké množství druhů mšic, které se svým vývojem rozdělují na monocyklické (populace těchto druhů se v průběhu roku vyvíjejí pouze na jednom hostiteli), dicyklické (dvou), a polycyklické (více). Toto dělení má význam zejména pro odhalení jejich vývoje a možného přenosu viróz.

 Vývoj mšic je poměrně rychlý, jejich rozmnožování jé různé, mladí jedinci se buďto líhnou   z vajíček,  nebo jsou přímo rozeni dospělci, někdy i bez předcházejícího páření, vznikají tzv. parthenogenezí. U některých druhů mšic se toto vše může kombinovat, u jiných nikoli. Některé generace mšic jsou okřídlené a slouží k rozšiřování do okolí. U  většiny mšic v našich podmínkách přezimují silnostěnná vajíčka. Prakticky každý ovocný druh má na sebe specializovaný druh mšice, některý i dva, například na švestkách lze nelézt Mšici slívovou a M. švestkovou. Většina druhů mšic napadá více rostlinných druhů.

Nejrozšířenější druhy mšic

Mšice jabloňová, Mšice švestková, Mšice zelná, Mšice maková

 Příznaky napadení mšicemi

Zpravidla dochází, vlivem pro rostlinu toxických látek vylučovaných mšicemi, po sání mšic k tvarovým deformacím listů či výhonů rostlin, listy mohou měnit zbarvení.  Napadené části rostlin zaostávají v růstu, méně kvetou, při silnějším a déletrvajícím napadení může dojít k odumření napadené části. Mšicemi vylučovaná medovice pak na povrchu rostlin porůstá v suchém období černěmi.

 Jak je to s mšicemi a mravenci

Jak už bylo řečeno dříve, mšice nedokáží zpracovávat cukry, které pak ve formě medovice vylučují na svém zadečku. Tento na cukry bohatý exkrement je vyhledáván včelami, mravenci a dalšími druhy jako potrava. Zatímco ostatní hmyz medovici pouze sbírá, šli mravenci dál, a kolonie mšic chrání před jejich nepřáteli. Dokonce jsou mravenci schopni mšice po rostlinách roznášet a v podstatě si je chovají obdobně, jako člověk krávu. Právě mravenci pak mají význam při přirozené regulaci mšic slunéčky, kdy mravenci aktivně brání mšice a útočí na larvy slunéček. V takových případech stačí aplikací lepu na kmen stromu zabránit mravencům v přístupu.

Jak na mšice

Přirození nepřátelé mšic jsou velice hojní a zpravidla ve volné přírodě stačí k potlačení mšic které netvoří velké populace (M. hnízdotvorná, M. jitrocelová). Jiné druhy jsou schopné zcela napadnout i vzrostlý strom (M. jabloňová, M. švestková). Mšice jsou potravou slunéček, střevlíků, dravých ploštic, zlatooček, pavouků a mnoha dalších. Za opakovaný výskyt mšic si může v mnoha případech sám člověk, který vyhubí neselektivním insekticidem společně s mšicemi i jejich přirozené nepřátele, kteří mají oproti mšicím několikanásobně delší vývoj.

Na dřevinách je základem jarní ošetření přípravky na bázi oleje. Během vegetace je na venkovních plochách lepší volit přípravky na bázi přírodních látek. V uzavřených prostorách se vyplatí postřik razantnějším insekticidem s dlouhodobým účinkem, např. zde.

Svilušky

 Jsou společně s vlnovníky a hálčivcemi drobní roztoči, pouhým okem obtížně viditelní. Přezimující samičky kladou vajíčka ze kterých se pak líhnou samci a ti společně s přezimujícími samičkami dávají základ další generaci. Svilušky prodělávají vývoj: vajíčko-larva-nymfa - dospělec. Nymfy mají pět stupňů vývoje a celkem mají svilušky za rok 6-8 generací.

Příznaky napadení jsou charakteristické mezižilkovým žloutnutím listů, až jejich zasycháním a opadem, na spodní straně listů jsou drobné pavučinky pokrývající drobná vajíčka a drobné asi 0,5mm velké roztoče.

Ochrana rostlin proti sviluškám

Přípravky na svilušky se nazývají akaricidy. Účinkují na svilušky i na další roztoče, jako jsou vlnovníci (Vlnovník rybízový, Vlnovník višňový) a hálčivci (Hálčivec révový). Kalamitní výskyt svilušek nastává na venkovních plochách v případech kdy dojde k vyhynutí  jejich přirozených antagonistů. Ten je většinou zapříčiněný aplikací širokospektrálního insekticidu. Přirození  nepřátelé svilušek jsou draví roztoči, slunéčka, zlatoočka a dravé třásněnky. V současnosti je k dostání dravý roztoč Typhlodromus pyri, jehož aplikace má význam ve sklenících a na venkovních plochách. Pro pokojové rostliny a v opodstatněných případech i na venkovních plochách lze použít razantnější přípravky jako Karate, jinak je vždy lépe používaji-li se přípravky na přírodní bázi .