Semena mrkve

Mrkev obecná (Daucus carota) spadá do čeledi miříkovitých a pěstuje se jako kořenová zelenina. Mrkev je dvouletá rostlina, která v prvním roce utvoří přízemní růžici s listy a v druhém roce lodyhu s květenstvím. Původem je z jižní Asie. Do Evropy a také do Číny se zřejmě dostala až ve 12. století. Známá oranžová odrůda byla vyšlechtěna v Nizozemí, a to až v 17. století. Půdovdně byla mrkev černé barvy.

Mrkev obsahuje vitamny a jiné prospěšné látky, především beta-karoteny a dále také vlákninu a antioxidanty. V kuchyni se užívá pouze kořen mrkve, nať bývá většinou nezužitkována. V léčitelství se mrkve používá jako močopudného a projímavého prostředku. Pomáhá při močových kamenech a revmatikům při zánětech kloubů. Je prospěšná také ři vylučování cholesterolu z těla.

Pěstování: Mrkev jako chladnomilná rostlina prospívá nejlépe při teplotách kolem 16 °C. Má ráda lehkou a úrodnou půdu. Některé druhy mrkve mají dlouhé kořeny, které potřebují hlubokou půdu, před vysetím je tak třeba půdu hluboko zrýt a odklidit případné kameny, aby kořenům nestálo nic v cestě. Půdu přitom také můžete důkladně prohnojit, aby byla perfektně připravená dodávat mrkvi živiny.

Mrkev si můžeme v zásadě rozdělit na dvě skupiny: ranou a pozdní. Ranou karotku vyséváme na jaře přímo do volné půdy. Teplota by se měla pohybovat kolem 7 °C. Pozdní mrkev se vysévá od konce jara do začátku léta.

Semena karotky se vysévají do řádků hlubokých cca 1-2 cm. Řádky by měly být ve vzdálenosti cca 15 cm. Když se mrkev zaseje příliš hustě, je nutné ji později protrhat, tím se docílí větší úrody. Mrkvové záhony potřebují pravidelnou zálivku a zbavování plevelu.