Semena lilku, balkažánu

Lilek (Solanum) je velmi početný rod rostlin. Do čeledi lilkovitých (Solanaceae) se zahrnují letničky, dvouletky i vytrvalky, které jsou v podobě bylin, keříků i polokeříků. Velké množství rostlin z lilkovitých je jedovatých, některé druhy však mají jedlé užitkové plody, pro které se pěstují, např. rajčata, brambory.

V češtině se jako lilek mnohdy označuje konkrétní zelenina, a to plod lilku vejcoplodého. Lilek vejcoplodý neboli baklažán či patližán (patlažán) je jednoletka, která dorůstá až 1m výšky. Kvete světle fialově a jako plody má vejcovité červenofialové bobule. Lilek vecoplodý k nám přišel z jižní Evropy, hlavně z Balkánu.

Má rád dostatek tepla a slunce. Svou náročností na teplo je vhodným adeptem pro skleníkové pěstování, ale můžeme jej pěstovat i volně na zahrádce. Půdu kolem něj udržujeme vlhkou a přihnojujeme. Výnosy z jedné rostliny jsou až 7 plodů. Plody lilku vejcoplodého jsou výživné, jíme je tepelně upravené, protože jako syrové nejsou chutné.

Lilek se vysévá ze semínek už v únoru, růst keříku je totiž pomalý a navíc se musí zaštípnout výhony, aby došlo k vytvoření keře. Sazenice můžeme umístit na okenní parapet a vysadit ven až v počátkem června.

Léčebné využití lilku: Způsob použití lilku při ovlivňování našeho zdraví je buď čerstvou vymačkanou šťávou z plodů, nebo tepelně upraveným pokrmem z lilku. Čerstvá šťáva se používá pro své antibiotické účinky, čerstvé plody zase ovlivňují hladinu cholesterolu v krvi. Lilek vejcoplodý se užívá k podpoře činnosti jater a k pročištění krve. Napomáhá při léčbě kožních problémů a ekzémů.